Home - Jóga studio Malaya Mladá Vožice

O mně

Důležitý není cíl, ale cesta.

Konfucius

Byla sedmdesátá léta minulého století, český jógový pravěk, když táta přinesl domů útlou oranžovou knihu Andrého Lysebetha. Tento Belgičan byl autorem první jógové literatury u nás. Táta podle knihy začal hned cvičit, a mně se to líbilo. Bylo mi tehdy třináct čtrnáct. Ty zvláštní pozice mě přitahovaly, a já je se samozřejmostí zkoušela, aniž bych znala jakékoli souvislosti. Šlo mi to tehdy nějak samo. Všechny benefity, které jóga přináší, jsem začala objevovat mnohem později. Naprostou většinu svého života jsem jógu cvičila jen sama pro sebe. V době budování uvědomělé komunistické společnosti nebyla jóga příliš v módě. Bylo tomu spíše naopak. Jógu vyznávali podivní lidé. Ale mě se s jógou žilo snáz. A tak jsem s ní žila. I když to někdy bylo jen pár pozdravů slunci po ránu. Vždy jsem si myslela, že cvičit jógu pro ostatní začnu, až budu vědět a umět všechno. Zkrátka jednou… Jenže ta dokonalost stále nepřicházela, ani když jsem se stala babičkou. Pak se stalo několik velkých věcí. Objevily se kamarádky, které chtěly cvičit. A já pochopila, že další příležitost už možná nedostanu. Začaly jsme tedy cvičit v obýváku. Během covidové přestávky jsme v naší zahradě přestavěli starou stodolu na úžasný multifunkční prostor pro hosty našich apartmánů. A já s překvapením zjistila, že dokonalejší studio na cvičení jsem si zřejmě nikdy nemohla přát. Jsou věci, které člověk nevymyslí ani nenaplánuje. Přijdou samy. Vše do sebe zapadlo jako dílky stavebnice Lega.

Studio jsem nazvala Malaya, což v sanskrtu znamená zahrada. Nachází se totiž v areálu našich apartmánů, a ty se jmenují Zelená zahrada. A navíc jsem původním povoláním zahradnice…

Malé zázraky se ale děly dál. Bez jakékoli reklamy se začali objevovat další zájemci, přesněji zájemkyně. Lidí přibývalo. Najednou už jsme necvičili jednou, ani dvakrát, ale postupně třikrát a v současné době i čtyřikrát týdně. Stalo se něco, co jsem opravdu neplánovala. Cvičit chodí mladičké holky i zkušené ženy. Práce s lidmi mě inspiruje, naplňuje, a baví. Co víc si přát?

Certifikát instruktora jógy jsem získala po ročním studiu u jednoho z nestorů naší jógové scény Honzy Knaisla, předsedy Českého svazu jógy. Nebyla to procházka růžovou zahradou, přestože jsem v té době už měla za sebou hodně cvičení i jógové teorie. Ale zadařilo se. Naše malá skupinka byla tou úplně poslední, která od Honzy certifikát obdržela.

Cvičíme klasickou hathajógu. Umíme se dobře protáhnout, umíme posílit celé tělo. A protože jóga je cvičení, které posiluje nejen svaly, ale i lidskou duši, posilujeme ji pravidelně a rády dobrou relaxací. Kdo si myslí, že ji všichni umíme, plete se. Nicméně - dá se naučit.

Lidé, kteří mě inspirovali a byli pro mě nenahraditelní v určitých etapách mého života:

Eduard a Míla Tomášovi, moji milovaní autoři. Považuji je za své nejdůležitější učitele. Jedinečnými pro mě zůstává i Šrí Ramana Mahariši, Milan Polášek, Paul Brunton, Elisabeth Heich, Alexandra David Neel, Jaromír Skřivánek, Martin Scott Peck a Viliam Poltikovič, autoři skvělých knih.